Pijáci melancholie

Rozsáhlá bilanční sbírka veršů básníka, literárního historika a kritika Vladimíra Křivánka (*1951) shrnuje v sedmi cyklech a  přísně promyšleném kompozičním výběru básně z let 2003–2009. Jde o poezii lidsky i umělecky zralou, málomluvnou, opřenou o ticho a zámlku, typologicky se hlásící k holanovské a skácelovské linii české meditativní poezie. Čistota tvaru je podpořena střídmou metaforikou, rytmickým bohatstvím a intonační splývavostí využívající množství asonancí. Za složitou prostotou těchto veršů se vnímavému čtenáři otevírá vnitřní svět plný hlubinných významů, životních paradoxů a bolestných tázání. Autor nemá rád experimentující svévoli, ataky prvoplánového básnického sdělení ani zdánlivě autentickou názornost. Jeho prožitek světa je niterný, prostoupen tesknou melancholickou kantilénou a vroucí citovostí. Hlavními tematickými okruhy sbírky jsou křehkost, nesamozřejmost a pomíjivost lidského života v protikladu k vegetativním rytmům přírodního řádu, nenaplněná láska, pocta nesmrtelné poezii, věštby osudových snů, víno, samota, bolest a obrana duchovního rozměru života. U zrodu této knihy stály tři dobré sudičky: opravdovost prožitku, vytříbenost tvaru a víra v moc básnického slova.